I'm His Biggest Fear

2. listopadu 2012 v 22:36 | Ronnie ^^
Title: I'm his biggest fear
By: Ronnie^^
Jednodílná



Nesnáší mě! Bojí se mě! Sám to několikrát řekl - mně i svým kamarádům. Přesto je stále v mé blízkosti a každý den se mě dotýká. Můžu z toho zešílet. Miluju ho, ale on mě ne. Jednostranná láska je na nic. Nedokážu se dívat na něj s tou blondýnkou. Prostě nedokážu. Nezvládám dennodenně ho vídat, dennodenně se ho dotýkat, dennodenně ho poslouchat, jak mě nemá rád. Jsem z toho na prášky. Miluju na něm každičkou věc. Těch jeho nespočet tetování, která na něm spousta lidí nemá rádo. Jeho blond rampu na jinak černé hlavě. Ten jeho úsměv. Hlas. ON! Jeho 4 kamarádi mě naštěstí nezazdili. Ten blonďatý - tuším Niall - ho stále popohání, ať se tomu strachu poddá. Ať se mnou stráví nějaký čas. Že nejsem marná. Několikrát se mu podařilo ho doslova dotlačit až ke mně, ale nikdy z toho nic nebylo.
Dneska jsem znovu byla u nich v zahradě. V domě se moc nezdržuji. I přes to, že klukům by to asi nevadilo. Ležela jsem uprostřed zahrady, hned vedle Louisova záhonku mrkví, když se otevřely dveře a z nich vyšel Niall… se Zaynem v závěsu.
"…jednou to zkusit už musíš!" Zaslechla jsem jen konec Niallova 'proslovu'.
"Já ale nevím, jestli chci," zaprotestoval Zayn a udělal pár kroků zpět.
"Ale ano, chceš," zasmál se Niall a za zápěstí si kamaráda přitáhl zpátky. "Neboj se toho," povzbudivě se na něj podíval. Pošoupl jej směrem ke mně. Poté se rozeběhl zpět k domu. "Nepustím tě dovnitř, dokud dokud to nevyřešíš," mrkl na Zayna, než zabouchl dveře. Zayn na něj jen nevěřícně koukal. Když se vzpamatoval, pohlédl na mě. Nervózně udělal pár kroků vpřed. Zastavil se těsně u mě. Rychlým pohybem si stáhl tričko. To tělo, neubránila jsem se. Každičký jeho sval na mě působil jako droga. Hlasitě vzdychl a znovu pohlédl k domu, kde přes skleněné dveře byl vidět Niall se zdviženým palcem. Znovu pohlédl na mě až nakonec… Překonal tu maličkou mezeru mezi námi. Skočil. Opravdu to udělal. On skočil. Během příští vteřiny dopadl. Díky mé hustotě a hloubce nebyl dopad vůbec tvrdý. Naopak. Je ve mně. Ten pocit je nepopsatelný. Tak dlouho jsem si to přála. A konečně je to tady. S hlasitým a radostným vyjeknutím se k mému překvapení celkem rychle dostal na hladinu.
"Oh můj bože, to je super," zakřičel nadšeně do všech stran. Nevím, zda to patřilo mně, ale v tu chvíli jsem byla šťastná.
"Brácho, tys to dokázal a ani ses neutopil," zasmál se Niall vybíhajíc z domu. "Překonals svůj strach z vody," usmál se od ucha k uchu. Ano, to překonal. U mě má rád. Vím to. Nebojí se mě. Myslím, že je tohle teprve začátek naší lásky. Každopádně a to vděčím tomu roztomilému Irovi. Láska mezi vodou a člověkem přeci jen existuje.

Moje druhá jednodílná povídka - a zase o Zaynovi. Když mě se k tomu hodil :D. Prosím, nezabte mě za to. Ten nápad vznikl, když jsme se bavily s jednou holkou o povídce z pohledu pavouka. Tak nějak z toho vyplynulo tohle :D. Mně to přijde jako naprostá hovadina, ale co :D.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zaira* Zaira* | Web | 3. listopadu 2012 v 11:22 | Reagovat

Jak už jsem psala na onedirection-ff, je to naprosto, ale naprosto dokonalé! Nakonci jsem se válela smíchy, takové že: To jako říká voda? *Pak minuta ticha* a jen: Ty vole, to fakt vypráví voda, no a výtlem :'DDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.